Protože se blíží uzávěrka dalšího kola soutěže Fotograf roku s názvem Na ulici, opět jsem si půjčila foťák a vyrazila do města. Tentokrát za podpory dvou přátel, které se mi podařilo (bez větších potíží) přemluvit.
Pro začátek jsem si vystačila s nápadem jít "pod most". Tím myslím železniční most, který už hodných pár let hostí street art.
"Chceš fotit gráfky? Tak to bysme mohli zajet do Užína. Je tam pár starejch polorozpadlejch baráků..."
"No, proč ne?"
...a tak to začalo...
Než nám jel autobus, vytáhla jsem své "modely" ještě ke knihovně, abych zrealizovala další nápad.
Samozřejmě s rekvizitou, s níž si ani jeden z nich nevěděl pořádně rady...
SME
Snažil se. Ne že bych o to musela prosit. Pro svoje umění si vždy příležitost najde.
Člověk by ani nevěřil, že nasprejovat takový gráfek zabere sotva pár minut...
Ale když zvážím, že je to považováno za vandalismus, a tedy přestupek proti zákonu, je to celkem pochopitelné.
Because I Got High...
THC přímo pod těmi schody mi připomnělo písničku od Afromana.
Nemít na krku foťák, možná bych stála o trochu víc adrenalinu v krvi místo psychoaktivního cannabinoidu a zkusila se podívat na svět z výšky.
Světlo na konci...
Toulala se všude možně, a já měla problém ji uhlídat. Ale snad díky tomu vznikla i tahle fotka.
Připomnělo mi to pověstné světlo na konci tunelu, o němž mluví lidé přeživší klinickou smrt.
Vrrr...
Skutečně nevypadá tak výhružně, ale snažila se.
Dokonce z vlastní iniciativy.
Zaslouží si velké díky za to, že mi tak odhodlaně posloužila jako modelka.
Já si vždy najdu příležitost, abych využila rekvizit.
Trochu mě začalo zajímat, jak vlastně všechny ty gráfky vznikly, kdo byli lidé, kteří je dělali...
Některé příběhy jsem i slyšela...
"Tenhle kluk se zabil. Spáchal sebevraždu po tom, co byl tady..."
V jedné ze starých budov jsme se podívali až na střechu. V ostatních se schody většinou propadly, takže bylo možné se tam dostat jinak než po žebříku. Ale to bychom s ní ani riskovat nemohli.
Stačily takovéhle riskantní pokusy...
Ve skutečnosti to tak nebezpečně nevypadalo.
SMILE
Když nebylo místo na pořádné graffity, tagoval jako o život, aby se přidal mezi desítky svých předchůdců.
I Believe I Can Fly...
Našla své místo pod květnovým nebem a vzpomněla si na další písničku.
"Chcete si to taky zkusit?"
Vypadá to na slibný začátek kariéry. Po všem, co za poslední měsíce nakreslila, už k tomu nemá daleko.
Že bych s ní uzavřela sázku? Možná by konečně bílou stěnu v jejím pokoji nahradil pořádný gráfek.
TRADÁÁÁ...
The End.
Po perném odpoledni jsme se vydali k domovu, trochu unaveni, s trochou lítosti, ale já hlavně spokojená s využitím příležitosti, které se mi dostalo.
Kdyby o tomhle věděla maminka...
V polorozpadlé továrně
plné
gráfků a tagů
stoupáme
do nižších výšin
neznáme
žádná tabu.
THC v krvi a na zdech
otisk
ruky života
hledáme
roztříštěné sklo
voláme
sny pilota.
Pro dobrodružství za touhu
házíš
plechovky sprejů
vzhůru níž
pod traverzou
neslyšíš
ssssss...ááá.úúú...
