Lépe řečeno mezi šermíři, kteří se v průbehu sezóny stylizují do podoby německých žoldnéřů z období renesance. Dvakrát do roka se schází na táboření, kde se snaží po dobu několika dní žít jako lidé na počátku novověku. Žádná elektřina, žádná umělá vlákna ani bavlna, žádné brambory a rýže k jídlu. Je to trochu drsnější zábava pro zpohodlnělého člověka 21. století, ale koneckonců to dělají ze své vlastní vůle.
Obvyklou náplní všedního dne bývá nacvičování bojových formací s píkami. Mnohahodinové pochodování, neustálé opakování německých povelů, postavení do útoku proti jízdě... jen občas krátká přestávka.
Mimo všechnu tu dřinu je to ale přehlídka perfektních napodobenin dobových šatů, které se vyznačují svou barevností a prostříháváním. Organizátoři pečlivě dbají na to, aby oděvy splňovaly podmínky pro "living history". Povolenými materiály jsou lněné plátno, vlněné sukno nebo hedvábí. Vše poukazuje na to, jak nákladné je pořídit si takovýto kostým.
K landsknechtům neodmyslitelně patří také pokrývky hlavy, ať už prostřihávané klobouky, nebo barety s pštrosím peřím.
Vraťme se ale k samotnému táboření. To se nikdy neobejde bez žen, které by dokázaly připravit chutný pokrm. Co ale může obsahovat, jestliže obvyklý středoevropan šestnáctého století o brambory sotva zavadil a co je to pepř slyšel možná od pocestného?
Samozřejmě všude dostupné maso divokých zvířat, ryb, kořenová zelenina, luštěniny a obilné produkty. Na Moravě vám dodnes na mnoha místech připraví pohankovou kaši, v některých městech zvídavý turista narazí na dobovou krčmu, kde podávají i jiná středověká jídla. Místo dnešního koření se hojně využíval zázvor a bylinky, jako dobromysl nebo tymián.
A co se vařilo u landsknechtů? K obědu hrachová kaše a pečený pstruh, k večeři se pekl chléb s tymiánem a vařilo hovězí na zázvoru...
Ani pánové nezůstávali v kuchyni pozadu a museli pomáhat. Jinak by to ani nešlo. Ač se říká Hanba mužům, kterým žena vládne!, který by odolal prosebným pohledům znavených kuchařek, jež se od rána do večera míhaly kolem ohniště a snažily se o to, aby nikdo nehladověl?
Po vydatném jídle si ale stejně zasloužili chvilku odpočinku. Jistěže každý podle svého gusta.
Nic však netrvá věčně, a proto se odpoledne opět cvičilo. Střelba z hákovnic, zápas dvou mužů a samozřejmě i pochodování s píkami.
O čem by to ale celé bylo, kdybychom si zároveň neužili také trochu legrace? ;o)
