pátek 30. prosince 2011

Péefko


Do nového roku přeji všem, aby vykročili správnou nohou, hodně štěstí, zdraví, úspěchů a lásky, neboť bez té to nejde.

(A sama sobě, abych se konečně dočkala vlastního webu, na kterém budu moci zveřejňovat fotky, protože podle průzkumů jsou blogy passé a Facebook krade autorská práva.)

čtvrtek 22. prosince 2011

Kreslení


Jednou, až budu mít ten krb, budu v něm mít alespoň čím zatápět...

čtvrtek 8. prosince 2011

Z toulek velkým městem IV

Další cesta ze školy...









(beze slov)

čtvrtek 1. prosince 2011

Fotografování aktu 17.11.2011

Část první - low key.


Protože nechci zůstat jen u úplně amatérského focení, našetřila jsem si na celodenní kurz fotografování aktu ve FotoInstitutu u Kamila Vargy. A 17. listopadu jsem se konečně dočkala.
Ne že by mi úprava fotek trvala tak dlouho, ale pro jistotu jsem si napsala o písemný souhlas modelky, abych mohla její fotky zveřejnit. A světe div se, dokonce se jí líbily tak, že by si sama na svůj web nějaké vybrala!

Ale co je důležitější. Ráda bych ukázala, jaký kus práce člověka čeká ještě poté, co v hektickém dni za přítomnosti dalších sedmi fotografů absolvuje takovýhle kurz a odnese si domů přes dvě giga fotek.


Pro začátek o co na takovém kurzu jde. Trocha teorie jako úvod do tématu. Několik možností, jak lze akty fotit, seznámení se světly, jak se která využívají, a potom už rovnou na věc. Do skupiny jsme vyfasovali tři odpalovače blesků, takže než někteří přišli na to, že se dají světla odpalovat i zábleskem, v klidu jsme se střídali a ani si moc nepřekáželi.


Co se týče low key, jde o techniku fotografování, kde je důležité hledat výrazné křivky, které se ostře nasvítí nejčastěji zezadu (stačí i jedno), a ostatní by mělo zůstat co nejtmavší. Pozadí nejlépe černé.



Většinou  tímto přístupem vzinkají fotografie nazývané "krajina těla". Protože jde o akty, je lepší se vyhnout záběrům na obličej. Ale někdy se člověk prostě neubrání.



 

Samozřejmě to nejjednodušší, čemu se při focení a následných úpravách vyhnete jen výjimečně, je ořez. Ne že bych neměla objektiv s dostatečným rozsahem, ale jakmile se člověku plete pod nohama dalších tři až pět jiných fotografů a nemá možnost si dělat úplně co chce, natož ještě korigovat modelku...


A mimo to se tím krásně mění formát podle potřeby. V některých případech je skutečně příjemnější, když je trochu netradiční. 


Tím se dostávám k další drobnosti, kterou lze low key oživit. A tou je stínohra.


Ať už to jsou stíny tvořené částmi těla, jako jsou ruce naaranžované do zajímavých poloh...


...nebo různé závěsy. Nejobvyklejší jsou žaluzie, ale když už jsme byli na kurzu u profesionála, proč využívat nejjednodušší možnosti?


A tady je ukázka toho, jak skvěle dovedou kolegové překážet.


Přiznám se, že jsem si úmyslně na celý den vybrala delší objektiv, takže na záběry celé figury příliš často nedošlo. A myslím, že je to tak zajímavější.


Nebo ne?


Jsou to jen drobnosti z přehršle informací, které jsem za ten den vstřebala, ale na další budu vzpomínat až v druhé části.

pondělí 28. listopadu 2011

Z toulek velkým městem III


Pokaždé, když jdu Celetnou, myslím na to, že příště už si musím vzít foťák. Tentokrát už mi to nedalo a když jsem náhodou vyrazila s rodinou na procházku Prahou, vzala jsem si ho. A jaké štěstí, byl tam!
Obdivuju tyhle lidi. Taky jsem za pár fotek obětovala posledních pár drobných, které mi zbývají do výplaty. Ten výraz a podání ruky, těch pár záběrů, to je k nezaplacení.

sobota 5. listopadu 2011

Podzim v detailech

Je s podivem, že jsem se k těm fotkám dokázala dokopat za pouhý týden. Zrovna k těmhle fotkám. Ani mě nenapadlo, že v nich nebude zase tolik smutku. Prostě jen podzimní nálada.












(beze slov)

úterý 1. listopadu 2011

Melancholie v modrém


Vzpomínka na jaro. Choceň. Kéž by se některé věci v tomhle krásném městě nestaly.

čtvrtek 27. října 2011

A nejzajímavější na tom je...


...že jsem do sebe tenhle kousek nacpala jenom proto, že jsem si ho chtěla vyfotit. To abych konečně měla důvod nechat nějaký obrázek barevný. Protože bez toho oranžového kaviáru by to prostě nevypadalo tak k nakousnutí.

(Running Sushi v Praze v Bruselské)

Návraty

Jestli to takhle půjde dál, můžu se s přehledem přihlásit na Week of Life...
Začátek prázdnin byl předzvěstí následujícího shonu, ale stál za to.


Nejprve návštěva u dědy...


...která se samozřejmě neobešla bez oběda.


A také sklenky vinného střiku, přemýšlení a polemizování o všem možném.


Oprašování vzpomínek...




Starých i nových smutků.


A potom zase o dům dál, tentokrát za rozverným mládím.



Nakonec procházka Churchillovou ulicí.



A posezení v té nejlepší čajovně - U Vysmátý žáby.



Poklidné zakončení vyčerpávajícího dne před ještě náročnější nocí.


Kdo by to byl řekl, že po pátém nálevu zeleného japonského čaje probdím i těch pár skrovných hodin, na které jsem mohla ulehnout?


To je tajemství Tamaryokuchi.