Lednové večery

Většinou trávím dlouhé zimní večery u počítače, s knížkou, s kytarou nebo s přáteli v čajovně. Prostě kdekoliv v teple. Dnes výjimečně jsem se nechala vytáhnout ven, což nevyhnutelně znamenalo vzít s sebou i foťák.
Přiznávám, že jsem nebyla příliš úspěšná a z několika desítek fotek jsem vybrala sotva pětinu, které jsou snad hodny pohledu jiných lidí. O ty se ovšem podělím.



Ještě než se setmělo, všimla jsem si páru bot, přehozeného už celé měsíce přes drát elektrického vedení. Asi nikomu příliš nechybí.



Stromy fotím v zimě především kvůli kreslení. Abych se naučila, jak reálně vypadají. Snad mi to k něčemu bude.



V Ústí lze najít i jiné vodopády než Vaňovské, které v zimě zamrzají v zajímavé útvary. Tyhle sice nejsou tak velké, ale cesta k nim je o trochu zajímavější a samozřejmě náročnější.







Nad hlavou měsíc ve větvích.



Silueta po setmění.



A na závěr graffiti. To mě vždycky fascinovalo.

Ma guitare

Tak jsem se nechala vyhecovat.
Míním tím, že jsem dneska po dlouhé době vzala do ruky mou krásnou akustickou kytaru a pustila se do hraní jen proto, abych si zítra mohla zahrát na ještě krásnější elektriku.
Ne, že bych to se svým repertoárem potřebovala, ale už jen pro ten pocit...

Nevím, proč nikdy nesáhnu do strun, abych slyšela těch pár tichých tónů, tvořících se líně pod mými prsty, linoucích se zimními večery, znějících jako loutna...

První lednová

Je devátého ledna, a já si uvědomila, že jsem od Silvestra neměla v ruce foťák.
Teda uvědomila jsem si to až ve chvíli, kdy jsem se vracela domů z každotýdenního oběda u babičky a řekla si, "Tohle je na fotku..."
A naštěstí se našel obětavý člověk, který měl u sebe vymoženost jednadvacátého století-mobil s foťákem. Není to sice nic skvělého, ale posloužil účelu... Na svět se zrodila moje první fotka roku 2010.



Mimo to stihlo za uplynulých devět dní vzniknout více věcí z mých rukou a mysli. První byla báseň napsaná někdy prvního odpoledne, než jsem šla letos poprvé spát.

Chtěla bych kreslit Tvoje ruce
po noci jemných doteků
kde v objetí jsme spočinuli
na sněžné pláni bez dechu

chtěla bych kreslit Tvoje ruce
zbarvené vínem do ruda
nevidí otázku v mých očích
kdo polibek mi prvý dá

/tohoto roku/

chtěla bych kreslit Tvoje ruce.

A dále ve škole malá "kresba" v sešitě zeměpisu (jsem sice poměrně pilný student, ale některé hodiny se vážně nedá dělat nic zajímavějšího), která byla přes mé protesty zdokumentována, i když se neodvažuji soudit, nakolik kvalitně.
Svému účelu ovšem posloužila...