sobota 30. března 2013

Šermíři před i za objektivem


...aneb Proč bychom se nebavili, přestože sezóna ještě nezačala.


Jak jsem se už zmínila, dnes jsme měli na plánu skupinové "promo" focení. Nezklamalo. Nejen že máme konečně reprezentativní fotky (a to i já!), také jsme se neskutečně bavili. Ale to až na závěr.

Tentokrát to bylo v bitevním. Poláci za třicetileté války.


Velitel.


Praporečník.


Lučištník.


Kopiník.


Markytánka.


A Šimi. Teda střelec.

To je jen malá ochutnávka, samozřejmě, ale nic se nesmí přehánět.


Jo a tohle je Vasil.

Tím už se dostáváme k tomu, že bych zde odkryla i něco ze zákulisí. Jen se obávám, že bez hlubších znalostí mých kolegů nebo historie to nebude mít dostatečný dopad v podobě zchvatů smíchu. Posuďte sami...






...takže to shrňme - "prostě šermíři."
Ale pár úlovků stojí za to samo o sobě.








pátek 29. března 2013

Už je to tady


A zítra to začne. Focení šermířů, od kterého nevím, co čekat. Ale mám alespoň nějakou představu. A taky lidi, kteří mi s tím pomohou. Jak s focením, tak s postprodukcí.

To se ovšem nedá říct o tom, co mě čeká o týden později. Samozřejmě pokud do té doby stihnu dodělat fotky z téhle soboty a nenaplánovat si nějaké malé focení mezi tím, bude to o trochu snazší. Ovšem...

...když si někdo vymyslí, že chce nafotit kapelu, ale neví vlastně jak, jen v jakém duchu, a až postupně přichází s tím kde, kdy a co chce nafotit a co k tomu potřebuje, je to docela šílené.

A když se fotograf týden před focením dozví, že by měl ještě dělat maskéra... No, nekleplo by vás z toho?

Ale jelikož jsem člověk odvážný, podnikavý a umělecky zdatný (alespoň více než jiní, pro které bylo největším úspěchem v osmnácti namalovat koně na louce, který vypadal jako zdařilá kresba dítka z první třídy)... Kývla jsem na to, že se pokusím. Horlivě jsem se pustila do hledání obrázků pro inspiraci...

...a skončila jsem tam, kde jsem začala.


U Jokera. Ale řekněte mi, kdo jiný (kromě Erica Dravena z The Crow) vás napadá jako ideální obraz "zlého klauna". Respektive toho "ne hodného a veselého", jak mi bylo řečeno.

Takže se nakoupí barvy a bude se experimentovat. Příští sobota ve znamení improvizace.

čtvrtek 21. března 2013

Moje maličkost



Obecně se fotím nerada. Ale když už jsem dneska podstoupila přípravu na sobotní ples a strávila několik hodin u kadeřnice, tak proč to nezdokumentovat?
Takže jedna aktuální a na nějaký čas možná poslední civilní fotka.
Aneb za týden focení šermířské skupiny, do níž patřím i já, takže se tomu nevyhnu.

neděle 17. března 2013

První kroky k letní výstavě



Předem říkám, že to nebyl můj nápad. Jenomže v rámci propagace budu mít v létě v informačním centru ve Štětí výstavu fotek s pracovním názvem "Lidová architektura Štětska". To aby to vedení schválilo, protože nejsem ze Štětí.


A protože ve svém archivu mám hromadu fotek ze Štětí a okolí, ale žádnou lidovou architekturu, vyrazili jsme tento víkend po okolních vesničkách oplývajících krásnými stavbami.


Přiznám se, že fotit architekturu není nic pro mě, takže jsem si přivezla domů hromadu fotek všeho možného, a pokaždé, když jsem na nějaké viděla roubenku (pochopte, miluju starou lidovou architekturu a toužím v něčem podobném někdy bydlet, ale to nemá vůbec nic společného s focením), jsem prohlásila, že "tahle fotka je o ničem." A taky to skoro pokaždé o ničem bylo. Mně to prostě nejde.


Ale pár fotek, které přeci jen za něco stály, se našlo.


Navíc jsem se později dozvěděla, že onen název je opravdu jen pracovní, a je vlastně na mně, co za fotky na tu výstavu dám - jen by se měly vztahovat k regionu Štětsko. A to většina prozatím vybraných fotek splňuje.


Mým smělým plánem je vybrat několik fotek místní architektury, nějaké drobné detaily, a vše doplnit fotografiemi na téma řemesla, které poctivě sbírám už delší dobu (především po skanzenech a skupinových akcích předvádění středověkých řemesel).


Ke všemu tomu nakonec přibude několik vesnických rekvizit zapůjčených ze statku, aby lidé z města viděli, jak to vypadalo/vypadá na vesnici. Trochu mi to připomíná debatu o tom, jak ten folklórní vesnický život se snaží do vesnic vracet lufťáci, kteří vesnickému životu ani za mák nerozumí. No, možná na tom něco bude, ale dovoluji si podotknout, že mě víc než současný vesnický život zajímá historie, a k historii patří roubenky a loukoťová kola a tak...


Takže koho by zajímalo, jak taková výstava bude v konečné fázi vypadat, může se v létě přijet podívat.

úterý 12. března 2013

Tak trochu nostalgické...


Bývaly doby, kdy jsem ještě měla nápady na různé foto-projekty. Tenhle má číslo tři, a zatím se mi podařilo zrealizovat jen zlomek z toho, co jsem si vymyslela.


Figurka vznikla už před lety v souvislosti s nepříliš veselou událostí, ale v období, kdy jsem si oblíbila techniku vyrývání vzkazů do keramiky. Přestože není dokonalá, poutají mě k ní vzpomínky, které jí dodávají na hodnotě.


 V rámci zamýšlené série fotek bych skrze ni ráda představila vše, co se děje, nebo spíše vše zajímavé, co se vyskytuje v mém okolí. Jako takový vzkaz člověku, který už to nemůže vidět na vlastní oči.


Možná je to naivní, možná to nikoho nezaujme, ale pro mě to má smysl. Snad proto dostal tento nápad číslo tři a jako druhý spatřil alespoň zčásti světlo světa.


C'est tout. Prozatím.

středa 6. března 2013

Už je jaro



A jak jinak ocenit to krásné počasí než focením pod širým nebem? No, mohl by být sem tam aspoň nějaký mráček, ale v prostředí Pražského hradu se příjemná místa najít dají.


A když se někdo sám přihlásí, že by měl zájem o pár snímků, stojí to za to. Nemusí to být ani profesionální modelka, důležitější je užít si to a pobavit se.


Někdy jsme se nebavily jen my, ale určitě i kolemjdoucí a v duchu možná i hradní stráž...


...a někteří nadávali, jelikož jsem se rozhodla, že v průjezdu pro auta budu zkoumat, co je sakra s tím foťákem špatně?! Zase jsem o trochu chytřejší - co se týče různých funkcí mého drobečka i co se týče stání v místech, kudy jednou za sto let projíždí nějaký nerudný řidič. Ale to už odbíhám.


Zpátky k focení. Nechápu, jak někdo může fotit portréty širokáčem! Vždyť je to odporné... A znám pár takových. Takže můj názor je, že slečny, které se od nich nechají fotit, asi hodně rády vidí svou podobu zkresleně. Já vsadila opět na mou oblíbenou 50-135 (už bych si konečně mohla pořídit vlastní), a jsem spokojená.


A Efča snad bude taky...