Pokaždé, když jdu Celetnou, myslím na to, že příště už si musím vzít foťák. Tentokrát už mi to nedalo a když jsem náhodou vyrazila s rodinou na procházku Prahou, vzala jsem si ho. A jaké štěstí, byl tam!
Obdivuju tyhle lidi. Taky jsem za pár fotek obětovala posledních pár drobných, které mi zbývají do výplaty. Ten výraz a podání ruky, těch pár záběrů, to je k nezaplacení.
