Balení

Vzhledem k tomu, že zítra ráno odjíždím, uposlechla jsem naléhání své rodičky a začala připravovat věci na více než dva týdny existence mimo civilizaci. Tedy ne doslova, ale i když má člověk jen oblečení a několik (trochu víc) důležitých drobností k tomu, je toho dost.
A zkuste si zabalit do pětačtyřiceti litrového batohu množství věcí, které se tam na první ani druhý pohled jednoznačně nemohou vejít.

To už bych se tam spíš vešla já!

Tato myšlenka zavdala k úvahám, zda bych se tam skutečně vešla. A vzhledem k tomu, že jsem spíše teoretik...
Prostě objem vypočítáme z hmotnosti a hustoty. Ale jaká je hustota člověka?
Stačí průměrná hustota, nikdy se do toho batohu nebudu skutečně cpát.
Zkoušel to vůbec někdo zjistit? Mohly se udělat různé průzkumy, výpočty, vážit a měřit stovky dobrovolníků...

Tak jaká je průměrná hustota člověka?

No?

Verdonský kaňon

Už to jsou téměř dva měsíce, kdy jsem se vydala do Provence, proto musím vzpomínky vytahovat z hlubin myšlenek ve své hlavě. Naštěstí mi je ku pomoci malý modrý sešit, jenž mi na těch pár dní sloužil jako deník. Tušila jsem, že ho budu potřebovat. =)

Kolem pobřeží jsme se ze St. Tropez vrátili k Ste. Maxime, odkud náš autobus zamířil k Verdonskému kaňonu. Francouzským venkovem, přes kaňon Châteaudouble, jímž protéká půvabná říčka se stovkami malých vodopádů, a kromě silnice uzavřeným a využívaným vojenským prostorem k samotnému Grand Canyon du Vedon.



Cestu kaňonem si prořízla řeka Verdon. Podél ní vede náročná turistická trasa. Hloubka až dvěstě metrů a kolmé stěny jsou velmi atraktivní pro horolezce.



Při první zastávce na balkonu la Mescla jsem se mohla přesvědčit, jak nám počasí přeje. I ve vyšších nadmořských výškách bylo teplo a vál příjemný vítr. Ideální pro náš výlet.







Řeka Verdon svou světlemodrou barvou, způsobenou vysokým obsahem křemičitanových iontů ze zvětralých skal, září mezi zalesněnými skalami.





Balkon Mescla je jediným místem, kde si turisté mohou koupit suvenýry či občerstvení.



Podle dohody by se mělo podél celého kaňonu projíždět jednosměrně. Našel se ovšem nejeden řidič, který o tom neměl ani zdání. A tak jsme zažili i horké chvilky při vyhýbání dvou autobusů v zatáčce úzké silnice.
To nám pozvedlo alespoň trochu hladinu adrenalinu, snad jako kompenzaci za to, že jsme slaňujícím horolezcům mohli jen tiše závidět...

V novém

Zdravím po dlouhé době.
Starý "dobrý" explorer mi dovoluje přidat i nějaké fotky, takže se pustím do nápravy a snad uveřejním (nejen) další díly fotoseriálu o Provence.

A tady důvod, proč jsem se tu neukázala tak dlouho...



Chtělo to menší změnu =)