Verdonský kaňon

Už to jsou téměř dva měsíce, kdy jsem se vydala do Provence, proto musím vzpomínky vytahovat z hlubin myšlenek ve své hlavě. Naštěstí mi je ku pomoci malý modrý sešit, jenž mi na těch pár dní sloužil jako deník. Tušila jsem, že ho budu potřebovat. =)

Kolem pobřeží jsme se ze St. Tropez vrátili k Ste. Maxime, odkud náš autobus zamířil k Verdonskému kaňonu. Francouzským venkovem, přes kaňon Châteaudouble, jímž protéká půvabná říčka se stovkami malých vodopádů, a kromě silnice uzavřeným a využívaným vojenským prostorem k samotnému Grand Canyon du Vedon.



Cestu kaňonem si prořízla řeka Verdon. Podél ní vede náročná turistická trasa. Hloubka až dvěstě metrů a kolmé stěny jsou velmi atraktivní pro horolezce.



Při první zastávce na balkonu la Mescla jsem se mohla přesvědčit, jak nám počasí přeje. I ve vyšších nadmořských výškách bylo teplo a vál příjemný vítr. Ideální pro náš výlet.







Řeka Verdon svou světlemodrou barvou, způsobenou vysokým obsahem křemičitanových iontů ze zvětralých skal, září mezi zalesněnými skalami.





Balkon Mescla je jediným místem, kde si turisté mohou koupit suvenýry či občerstvení.



Podle dohody by se mělo podél celého kaňonu projíždět jednosměrně. Našel se ovšem nejeden řidič, který o tom neměl ani zdání. A tak jsme zažili i horké chvilky při vyhýbání dvou autobusů v zatáčce úzké silnice.
To nám pozvedlo alespoň trochu hladinu adrenalinu, snad jako kompenzaci za to, že jsme slaňujícím horolezcům mohli jen tiše závidět...