V zajetí

Jsem vězněm času,
jenž tiše ubíhá
vteřinu za vteřinou...

Ne! Nechci držet v dlani
poslední zrnko písku
z přesýpacích hodin

života.


Pondělní chvilka poezie.
Jinak je čas tak krutě neúprosný, až mě to děsí.
Začala škola. To je první problém, i když neshledávám příliš mnoho změn oproti prázdninám. Můj "červený deníček" je popsaný od shora až dolů úkoly a schůzkami a kdovíčím ještě.
Vážně jsem blázen, když chci k tomu dát dohromady skupinu amatérských filmařů, pokračovat ve focení, kreslit, psát do časopisu, učit se...???
Mít tak den dvakrát tolik hodin a život tisíckrát více vteřin, kterými bych mohla žít...