Začátek prázdnin byl předzvěstí následujícího shonu, ale stál za to.
Nejprve návštěva u dědy...
...která se samozřejmě neobešla bez oběda.
A také sklenky vinného střiku, přemýšlení a polemizování o všem možném.
Oprašování vzpomínek...
Starých i nových smutků.
A potom zase o dům dál, tentokrát za rozverným mládím.
Nakonec procházka Churchillovou ulicí.
A posezení v té nejlepší čajovně - U Vysmátý žáby.
Poklidné zakončení vyčerpávajícího dne před ještě náročnější nocí.
Kdo by to byl řekl, že po pátém nálevu zeleného japonského čaje probdím i těch pár skrovných hodin, na které jsem mohla ulehnout?
To je tajemství Tamaryokuchi.
Žádné komentáře:
Okomentovat