Za zavřenými dveřmi
odposloucháváme
tlukot
vlastního srdce
proudící emoce
v hrací skříňce
opakující
stále stejnou melodii
jedinou frázi
napsanou společností
schválenou
smíš-říct (buch-buch)
jen-to (buch-buch)
co-chcem (buch-buch)
sly-šet (buch-buch)
jako jedničky a nuly
nic jiného
nebude přijato
nebude pochopeno
NEBUDE
to co je uvnitř
neexistuje
jen ty posloucháš
tlukot
vlastního srdce
uvnitř flašinetu
jenž neumí přehrát
co by sis přál
to co cítíš
uzamčeno
pod zámkem
vlastního těla
z cizí morálky
14.1.2013
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat