Jarní prázdniny

O růžích

Vzduch se chvěje tichým chladem,
však slunce svou tvář odhalilo.
Záporu zimy rudým kladem
je patnáct růží, přesto málo.

Křehkost jejich lístků mrazí,
ve sněhu šeptá do všech stran,
že my všichni jsme jenom vrazi,
že rozséváme znění hran.

A slunce taje bílým vínem
včerejší chvilky poezie.
Jen únor hraje pianinem
poslední tóny symfonie

o růžích.

Západ slunce

Nedopadlo to tak dobře, jak jsem si představovala, ale rozhodně jsem získala několik důležitých zkušeností:
1)když se balení pastelů válí téměř nepoužité ve skříňce už dva roky, bude to z důvodu, že tam chybí černá.
2)k získání černé barvy je třeba používat především tmavé pastely a nenarušovat jejich míchání tím, že přidáte hnědou, která by sice pomohla v získání barvy rychleji, ale je příliš světlá
3)vždy si vyzkoušet všechny pastely na vedlejším papíru, aby jste při potřebě použít šedou nezjistili, že to, co jste za ní považovali je ve skutečnosti ta černá, o níž jste mysleli, že v balení není
4)když už uděláte tu osudovou chybu, že omylem použijete černou na něco, co má být světlé, nezapomeňte si koupit náhradní bílou
5)všechno se dá zachránit, pokud vlastníte plně funkční program na úpravu fotek. důležité je ono PLNĚ FUNKČNÍ
6)nikdy nedoufejte, že vaše kresba bude alespoň trochu podobná skutečnosti, jinak se na ní v životě podíváte už jen jednou, a to tehdy, až jí budete balit do role s ostatními "díly" a házet do popelnice

In the End Peace Coming

Netuším, jak se člověk cítí při epileptickém záchvatu a co se mu honí hlavou. Jen doufám, že nakonec přijde mír.

Tam někde v dálce vidíš světlo
a přeci k němu nemůžeš.
Do víru myšlenek ticho Tě smetlo.
Kéž jejich křiku unikneš.

Doufám, že nakonec přijde mír.
Že dostaneš se ke světlu nebo tmě.
Že nepohltí Tě hrůzný vír.
Že v klidu mlčení zas spatřím Tě.

Však víš, nám stačí,
že víme, že jsme blízko,
nepotřebujeme slova.

A přestože
smrt létá opět nízko,
opustí nás její zloba.

Stále doufám, že slunce nám nad hlavami bude tiše odkružovat čas dál. A dlouho.

Fallen Butterfly

Křídla rozložená
na uvadlém listu,
leží poražená.
Nepostaví jí bystu.

Ničím slavná, však
v tmavomodré róbě.
Zbyl zní tichý vrak,
příběh svůj lže tobě.

Smyšlený mýtus o kráse,
o vznešenosti paví.
Jen její smrt utká se,
by okouzlila davy.

Na márách zvadlé rostliny
navždy spí-padlý motýl,
jenž jediný byl bez viny.
Jen on tvou duši zkrotil.