Netuším, jak se člověk cítí při epileptickém záchvatu a co se mu honí hlavou. Jen doufám, že nakonec přijde mír.
Tam někde v dálce vidíš světlo
a přeci k němu nemůžeš.
Do víru myšlenek ticho Tě smetlo.
Kéž jejich křiku unikneš.
Doufám, že nakonec přijde mír.
Že dostaneš se ke světlu nebo tmě.
Že nepohltí Tě hrůzný vír.
Že v klidu mlčení zas spatřím Tě.
Však víš, nám stačí,
že víme, že jsme blízko,
nepotřebujeme slova.
A přestože
smrt létá opět nízko,
opustí nás její zloba.
Stále doufám, že slunce nám nad hlavami bude tiše odkružovat čas dál. A dlouho.
Žádné komentáře:
Okomentovat