Vzduch se chvěje tichým chladem,
však slunce svou tvář odhalilo.
Záporu zimy rudým kladem
je patnáct růží, přesto málo.
Křehkost jejich lístků mrazí,
ve sněhu šeptá do všech stran,
že my všichni jsme jenom vrazi,
že rozséváme znění hran.
A slunce taje bílým vínem
včerejší chvilky poezie.
Jen únor hraje pianinem
poslední tóny symfonie
o růžích.
Žádné komentáře:
Okomentovat