Jenom tak

Zdravím.
Dneska už asi další díl nezvládnu, vzhledem ke stavu, v němž se nacházím. Omlouvám se. Hlavně Méďovi, protože ten to asi jako jediný čte. =)
Ale slibuju, že pokud si před průvodem v sadech na prvního máje udělám čas, napíšu alespoň o Arles.

Avignon

Poslední zastávka prvního dne byla v Avignonu.
Bílý Avignon, tak by se dalo nazvat historické centrum s dochovalými domy. Nicméně v okrajových čtvrtích se příliš neliší od našich českých měst.
Od zítřka začnu s nějakým dělším výkladem, ale první den jsem si ještě nedělala příliš zápisků, takže jen to, co si pamatuji.

Papežský palác, od 14. století sídlo papežů až do roku 1415, kdy bylo nastalé papežské schizma vyřešeno na Kostnickém koncilu. Paradoxem je, že z dvojvládí se stalo trojvládí.





Cathédrale Notre-Dame des Doms.







Zahrady u katedrály.




Písní proslavený Avignonský most.










Všudypřítomné obchůdky s provencálským kořením a levandulí.




V bílém Avignonu

Vzplaneš ve svících Notre-Dame,
na voru Rhônu přepluješ.
A levandule vůně -klam-
však život svůj jí daruješ.

Tam v bílém městě Avignon.

Pont du Gard

Dnes trochu méně fotek.
Pont du Gard je součástí akvaduktu postaveného starými Římany, aby přiváděl vodu do městských lázní v Nimes.
V jeho okolí rostou nejstarší olivovníky ve Francii.





Do kamenných kvádrů vyrývali svá jména již ve starověku, nejčastější jsou však nápisy z romantického osmnáctého a devatenáctého století.








A ten člověk v bílém triku, který sedí na okraji mostu, je jeden z našich třeťáků, jemuž se nechtělo dokončit prohlídku.

Orange

Představuji si to asi takhle. Z pětidenního zájezdu do Provence jsem si přivezla asi tři stovky fotografií, takže z nich vytvořím něco jako seriál.
Začněme třeba dne 20. dubna v Orange, které jsem navštívila jako první.



Antický amfiteátr uprostřed města



















Vítězný oblouk. Při rekonstrukci. Prostě mám štěstí...

Neoficiálně jen 17.4.2009

Proč jen 17.4.2009? Zatím to totiž nemá název, jen datum vzniku. I když i to by mělo být správně 16.4., protože právě ve čtvrtek, když jsem jela na trénink, jsem se zase jednou zadívala na nebe a viděla ten oblak, který ve mně vzbudil fantazii.
A tak vznikla další kresba. Ráda bych na ní něco změnila, ale na to je už pozdě, je to tak a vyjadřuje to přesně to, co jsem měla původně na mysli.



A jeden detail.