Lac de Sainte-Croix a Moustiers Sainte-Marie

Z krabice jsem opět vyhrabala zápisník, ze souboru "France 2009" vybrala pár fotek a z hlavy tahám vzpomínky na dubnový zájezd do Provence. Jelikož jsem sotva ve třetí čtvrtině, byla by škoda tento "seriál" nedokončit. Zvlášť, když nakonec čeká to nejkrásnější-Monako.

Ale ať už nezdržuji, za pomoci deníku (z Brněnských papíren za 1.30 Kčs) začínám psát...

Jezero Svatého kříže pod městečkem Aigunes je ve skutečnosti přehradní nádrž, podobně jako severočeské Máchovo jezero.



Dominantou Aigumes je zámek se zdobenými střechami vížek.



V místním obchodě jsme dostali ochutnat mandlový likér, jemuž se ve Francii říká Amandino. Bylo tu možné koupit různé výjimečné věci, ať už olivy v čokoládě, nebo parfém s vůní momózy.

Od Lac de Sainte-Croix jsme se vydali do vesničky Moustiers Sainte-Marie, nad níž se ve skalách tyčí kaplička.



Mezi obřími kamennými homolemi, které jako by držely stráž nad několika desítkami staveb, je zavěšena zlatá hvězda ze 13. století, dar místního rodáka na počest jeho přežití při křižácké výpravě.





Kromě kamenného vápence, který způsobuje tyrkysové zbarvení vody v řece Verdon i jezera Svatého kříže, kam ústí, se v okolí vyskytují jílovité hlíny používané na výrobu keramiky zvané faïence.
Většina obchodů v Moustiers prodává právě tuto křehkou bílou keramiku.





Po velmi důkladné prohlídce celé vesničky (hodina a čtvrt k tomu byla až příliš dlouhá doba) jsem nakonec sobě a svému zbabělému spolužákovi perfektně připravenou francoužtinou objednala les crêpes au miel de lavande. Já šikulka si ale neuvědomila, že v horké palačince se med rozteče a polila jsem si jím svou drahocennou minoltu, proto se omlouvám, že některé z příštích fotografií tím budou trochu poznamenané.

Stejný den následovala ještě krátká zastávka v Aups, kde jsme měli čas dokoupit zásoby a připravit se na poslední, nejnáročnější part celé výpravy. =)