neděle 6. září 2009

To už je tak dlouho?!

Ano, zděsila jsem se nad tím, že poslední příspěvek jsem uveřejnila cirka před měsícem. To je pěkně dlouhá doba na to, že jsem už několik týdnů doma a určitě se mám čím pochlubit.
Jenže...mozzila stále odmítá se mnou spolupracovat a já zase odmítám spolupracovat s explorerem. Takže vás čeká prozatím jen čtení. Fotky jsou hudbou budoucnosti. :)

A aby toho nebylo tak poskrovnu, první poprázdninové noci jsem nemohla spát...a tak vzniklo toto:

Viděla jsem větve bříz a jejich stíny, jak se opatrně míhají v nočním vánku pod pouliční lampou. Zlehka, jakoby stydlivě, se pohupovaly v tichém rytmu první záříjové noci.
Dívala jsem se z okna.
Víte, už několik měsíců mám nové velké okno. Plastové. Takové, jaké se dnes dělají při zateplování paneláků.
Jsem za to ráda, protože z něj vidím alespoň kousek hvězdné oblohy. Stačí mi dívat se nahoru do modré temnoty vesmírného nekonečna a vidět několik hvězdných majáků vzdálených miliardy světelných let.
Já moc nerozumím souhvězdím, i když bych chtěla. Poznám akorát Velký a Malý vůz, Oriona a Kasiopeju. Ale i s tím si vystačím.
Mně se líbí koukat do té temnoty, do té neskutečné dálky a vidět...vidět něco, co nemohu nikdy pochopit. Není to jako jablko, které spadlo Newtonovi na hlavu, ani lampa v kostele, jenž se kývala v průvanu právě, když do něj vstoupil Galilei. Je to něco vzdáleného a obrovského. Něco, co bude lidi udivovat ještě desítky, možná stovky let, než tomu skutečně přijdou na kloub. Myslím doopravdy, do posledního puntíku, poslední černé díry, posledního zbytku temné energie. Až si budou malé děti říkat, jak je to jednoduché, proč vlastně hvězdy svítí a jak to všechno vzniklo a jakou silou to drží pohromadě.
Dívám se nevědoucí na naši minulost i budoucnost a možná tuším...
Ale zatím se listy přestaly kývat, já ohmatala nedávno umyté okno, takže ho zítra, nebo za týden, budu muset znovu vyleštit, protože mi to nedá, uběhly další minuty prvního záříjového dne a já bych měla se svými myšlenkami zalézt pod peřinu a alespoň chvíli spát.
Jsou dvě hodiny ráno 1. září 2009.

1 komentář:

  1. Tak to je moc pěkně napsané. A já doufám, že nebudu muset na další prima články na tomto weblogu tak dlouho čekat! Zdraví Méďa :-)

    OdpovědětVymazat