Vím, že poslední dobou se svými příspěvky nesnažím zavděčit věrným čtenářům, proto je tento na nějakou chvíli zase poslední, který se týká mé umělečtější tvorby. A brzy se snad podělím o další fotografie. :)
Tahle malá čmáranice vznikla už před delší dobou, to jsem ještě pomatená létem občas mívala pocity, že bych tančila...
Báseň vznikla teprve nedávno díky inspiraci jedním milým tanečníkem, který se mnou měl jednoho večera trpělivost a snažil se mě naučit se alespoň trochu hýbat. :)
V snad nejtěsnější blízkosti
pohledy stranou do očí
lidí jenž tančí kolem nás
nikdy jsem tolik nežila.
Chtěl jsi mne učit volnosti
když noha k noze vykročí
pohyby k podtržení krás
při hudbě která nebyla.
Zazněla tiše do uší
pro rytmus chvíle věčnosti
já hleděla ti do duše
však viděla jsem pouze část.
Jak poklidně srdce buší
bez jakékoli slabosti
je smyslem tvého života
-tanec- a já jsem jenom strast.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat