Such an EMOtional day...

Dnešní den konečně opět přálo počasí, a tak mi to nedalo, abych někam nevyrazila. Po rodinné oslavě s prarodiči na nádraží a potom ještě kousek dál...
A o něco dál také v mých myšlenkách, emocích, fantazii.





Neobyčejnost obyčejného domku...



Kam skutečně vedou schody z pražců?



Listí už dávno spadalo, a dalo pohlédnout do dálky...přes poslední listopadové sluneční paprsky.



Bezstarostnost...(nevěřím, že se bojí výšek)







Jaký příběh by mohl patřit tomu kusu látky na břehu, který dává tolik prostoru lidské představivosti...?
Vítr přinášel smutný zpěv víly, jenž ztratila sama sebe, nebo snad někoho jiného? Kdoví...



...ale skutečnost bude asi o mnoho obyčejnější.



Kostel sv. Šimona a Judy, kam jsem každoročně chodívala na adventní koncert naší základní umělecké školy. Vzpomínám na tu atmosféru, kdy ve vymrzlém chrámu zazněly varhany a všichni cítili, jak se blíží Vánoce. Ty správné Vánoce, se starými tradicemi, láskou, štěstím...s vírou.





Such an EMOtional day...