Pour Feliciter

Do nového roku přeji všem čtenářům jen to nejlepší, hodně úspěchů a hlavně pohodový život. Užijte si Silvestr, ať už v kruhu rodinném, nebo s přáteli, a snad i já se tady v roce 2010 ještě objevím. :)

Sem patřím

Pro mě trocha nostalgie, když jsem se znovu vrátila na místa, kudy snad tehdy chodíval můj táta, když byl mladý...



Mé nohy mě vedou, aniž vědí kam,
cestami prochozenými v Tvém mládí.
Na místa, která posté poznávám,
ta, která pohled, stejně srdce hladí.

Paprsky zimní mezi větvemi stromů
bosými jak nohy brouzdající travou.
Konečně došli jsme zpátky domů,
poznala jsem tady naši duši-pravou.

Sem patřím, táto.



Tichá Orlice a choceňský mlýn. Za jarního slunce se tam posadit a jen poslouchat vodu...



Stíny v parku v Pelinách pod zimní jinovatkou.



Lavička. Jeden z mých oblíbených námětů k fotografování, snad trochu okoukaný, ale mám je ráda. Člověk si může představit tolik příběhů, které se snad mohly odehrát...



Tohle mi na první pohled trochu připomnělo Kelty. Pravěký národ, který mě vždy fascinoval svou kulturou, zvyky, uměním. Ale to už by bylo na jiný článek. :)



Kudy dál vedly mé kroky...



Pod paprsky...



Choceňské nádraží z mostu, kam jsme už od malička chodili sledovat vlaky.





V Zámeckém parku.





Pro tenhle snímek jsem se musela vrátit...
Pro tu holčičku, která tudy snad proběhla, aniž by si uvědomila, že její hříva nabyla volnosti...
Pro tu dívku, kterou polibkem osvobodil její princ...
Pro vzpomínku na dětství, možná na cizí...

Kofoláčci

A je to tady. Stejně jako mnoho dalších, zasáhla i mě reklama na kofolu natolik, že jsem se sama pustila do vyrábění "voodoo panenek", jimž se začalo říkat kofoláčci.
Snažím se a myslím, že se stali tím nejlepším, co jsem mohla darovat lidem, které mám ráda...

Tady jsou fotky některých z nich.

Mám "štěstí" na knoflíky...

Mám štěstí na knoflíky...
Nebo spíš na lidi, kvůli kterým je ztrácím?
Možná.



Ten průhledný se mi utrhl z kalhot, ani nevím jak, asi před půl rokem.
Tehdy jsem poznala přítele, pro kterého bych dokázala udělat cokoliv, kdyby to bylo třeba.
Jsem blázen.
Ale on je větší.



Tentokrát jsem přišla o ten kovový, z koženého kabátu.
Jen cinknutí ve sněhu, když jsem dnes večer opouštěla čajovnu ve skvělé náladě po boku dalšího z mých dobrých přátel.



A tak mě napadlo, jestli v tom není něco víc než jen náhoda...
Kdoví?

Předvánoční...

Poslední týden byl opravdu náročný. A tím myslím opravdu jako OPRAVDU.
Začalo to zaděláváním na cukroví, pokračovalo jeho pečením, sháněním dárků, uklízením a všemožnými přípravami.
A do toho se mi připletlo pár koncertů.
Minulé pondělí Janek Ledecký v Novém Boru, který přinesl opravdovou vánoční atmosféru. Můj idol z dětství vystoupil na nevelké jeviště s desítkou svíček, které rozestavil před diváky, přidal vánoční stromek a nakonec i obrovského františka. Já, sedící ve třetí řadě uprostřed, přede mnou nikdo, jsem byla přímo na ráně, takže jsem tu "vůni" cítila až do přestávky, kdy konečně dodoutnal.
Ale Janek, s Nostitz quartetem, předvedl perfektní vánoční vystoupení i se spoustou nevánočních písní. Mně úplně nejvíc dostala Posílám ti, kterou jsem tehdy slyšela poprvé, ale i tak jsem si ji celou cestu domů v hlavě pobrukovala.
Do Ústí jsem si mimo to odvezla i krásné vzpomínky, na které minimálně do příštího koncertu nezapomenu.
Jak už jsem ale zmínila, navštívila jsem více koncertů. Respektive ještě jeden, a to UDG v Národním domě v jejich rodném městě v pátek 11.12.2009. A to teprve stálo za to. Předkapela Liwid z Karlových Varů nás lehce připravila na to, co mělo následovat. Měli skvělou hudbu, hlavně baskytaru, ale texty o něco prostší. Nemohla jsem přeci očekávat to nejlepší už na začátku. :)
A skutečně, jakmile za všeobecného vykřikování "UDG! UDG!" přišli na pódium, bylo to něco ohromujícího. Kdybych u sebe bývala neměla perfektní zrcadlovku, kterou mi půjčili ve škole, asi bych taky skákala do půlmetrové výšky, máchala rukama... Takhle jsem nevěděla, kam s objektivem dřív a sotva jsem stačila zpívat, nebo spíš křičet texty, které znám skoro nazpaměť. Nové písničky z alba Autoportrét, ke kterému náleželo turné, nevyjímaje. Samozřejmě zazněly i starší songy jako Hvězdář, Piloti, či dokonce Ostrovy.
A ve mně to zanechalo snad ještě větší dojem než skvělý vánoční koncert Janka Ledeckého, ze kterého jsem si bohužel nepřivezla ani žádné fotky.
Takže se podělím alespoň o páteční úlovky. :)