Když nebyly tulipány, rozhodla jsem se dnes ráno v květinářství, že koupím mamince její (a také moje) oblíbené slunečnice.
Přinesly mi vzpomínku na loňskou cestu po Francii, především vesničku Baux de Provence, kde byly jeden na druhém nalepené obchůdky s předměty připomínajícími známého malíře Van Gogha. Jak ráda bych se tam znovu podívala...
Výkřiky slunečnice
Bez Tebe jako by se
pro mne zastavil čas,
klopýtám polední tmou,
jíž nechals mne napospas.
Z výkřiků lásky mlčí
vzpomínka na Tvé dlaně,
ty něžně laskající
po větru letní pláně.
A obraz slunečnice
mám do mysli vyrytý,
však každým dnem se ztrácí,
v něm ztrácíš se mi i Ty.
Žádné komentáře:
Okomentovat