Z nemocnice jsem včera odešla s propouštěcím protokolem, že jsem si prý při pádu narazila hlavu, asi o lavici. Musela jsem přeci zkusit, co je tvrdší... Nejsem si jistá, jestli vyhrála moje hlava, nebo ne. Ale aspoň už to mám černé na bílém, že jsem praštěná. Směju se. Vždyť život je fajn.
Nebyla bych to ani já, kdybych nenapsala i pár veršů...
Ukovaná smolařem
(31.3.2010)
Když srdce líně tluče
v pomalém tepu kovářů
a víly ukované
cinkají uším smolařů,
v kapkách Ti vracím ticho
-krev lásky, kterou jsi mi dal.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Ty jsi spadla ve třídě hlavou na lavici? :-) Měla bys dát na sebe větší pozor.
OdpovědětVymazatpokusím se =)
OdpovědětVymazatměla jsem tentokrát prostě "štěstí". do nemocnice se jinak jako pacient těžko dostanu... xD