Ani ne dvě hodiny teorie o tom, co to je produktová fotografie, jak ji dělat či nedělat, jak používat světla... A hned nato došlo na samotné focení v perfektně vybaveném ateliéru pražského Fotoinstitutu.
Pro začátek něco jednoduchého, třeba papírová krabička. S vysokou clonou a dlouhým časem, aby byla úplně ostrá.
"Tomuhle já říkám ostřítko. Je to šikovná pomůcka, když ostříte manuálně... Ale jednou jsem takhle fotil dorty pro cukráře, a teprve když jsem mu ty fotky předával, jsem si všiml, že na všech bez výjimky jsem ten papírek zapomněl."
A takhle už vypadá finální verze se správným odleskem, jaký má porcelán mít.
Jedna fotka toho, jak se to fotit nemá. Černý pruh uprostřed by se měl správně změkčit odrazem světla, nejlépe od polystyrenové desky.
Čepel nože by měla být vždy tak trochu přepálená. Ale co když chce člověk fotit damascenskou ocel?
Na focení skla na jakémkoli (černém nebo bílém) pozadí, jsou potřeba dvě pořádná světla. Jenomže já nemám doma ani jedno, takže ze mě pořádný fotograf asi nebude. xD
Jak se nasvěcuje sklo na bílém pozadí.
Chtělo by to trochu barvy. Dva různé filtry připevněné ke světlům.
Pomyslná třešnička na dortu. No není přímo "k sežrání"?
A kupodivu, i když se to panu fotografovi moc nelíbilo, není tenhle překrásný salát ani nastříkaný různými přípravky k dodání nebo naopak omezení lesku.
Krátké shrnutí:
Až budu mít zbytečných pár (desítek) tisíc, přestanu to dělat jako úplný amatér.
Salát byl moc dobrý.
Večer jsem se na Novinkách dočetla, že ty okurky ze Španělska za nic nemohly.
Takže dobrý pocit.
Žádné komentáře:
Okomentovat