Mám "štěstí" na knoflíky...

Mám štěstí na knoflíky...
Nebo spíš na lidi, kvůli kterým je ztrácím?
Možná.



Ten průhledný se mi utrhl z kalhot, ani nevím jak, asi před půl rokem.
Tehdy jsem poznala přítele, pro kterého bych dokázala udělat cokoliv, kdyby to bylo třeba.
Jsem blázen.
Ale on je větší.



Tentokrát jsem přišla o ten kovový, z koženého kabátu.
Jen cinknutí ve sněhu, když jsem dnes večer opouštěla čajovnu ve skvělé náladě po boku dalšího z mých dobrých přátel.



A tak mě napadlo, jestli v tom není něco víc než jen náhoda...
Kdoví?