Myslím, že bych měla něco napsat...

...třeba pokračování k tomu promo focení kapely, která mi už leze na nervy, a to jsem si to jejich slavné demo ještě ani neposlechla.
Nebo o dalším focení s Efčou, kdy jsem se opět skvěle bavila.
Nebo o nevydařeném focení třídy, které dopadlo úplně jinak, než jsem plánovala, ale taky vůbec ne špatně.
Nebo o pocitech posledních dnů, o horečné přípravě na maturitu, zatím neúspěšném hledání práce, o... O milionu věcí.
O starém depu v Hněvicích, kde jsem byla fotit zase takové pěkně temné fotky jako kdysi s Verčou ve staré továrně, když se učila dělat gráfky. Tehdy jsem ještě nevnímala tu tragédii polorozbořených staveb. A jejich kouzlo.
O zahájení turistické sezóny s loupežníkem Štětkou, kde jsem konečně hrála Johanku. Ale taky fotila a nechala se fotit...
Bylo by o čem vyprávět, ale snad proto, že je toho tolik, nemůžu to v hlavě roztřídit. Zbývá jen pocit chaosu a... Něčeho.
Už aby bylo zase hezky.
A abych měla po maturitě.
A po přijímačkách. Je sice hezké, že se na můj obor hlásí 46 lidí a berou jich kolem třiceti, ale stejně mě to děsí. Možná bych se místo tohohle psaní měla učit základy PVH.
Nebo jít raději spát.

Mezi muzikanty

Jak jsem již předestřela dříve, strávila jsem minulou sobotu fotografováním promo fotek pro jednu znovu-začínající kapelu. Samozřejmě krom těch šílených okamžiků jsem si zažila i to, že jsou muzikanti úplně stejní jako jiní lidé, mezi kterými se vyskytuji. Že mají úplně stejné nešvary a podobný smysl pro humor, ale hlavně že když se sejdou, není s nimi nuda.

Pro začátek jsem strávila pár hodin s nimi ve zkušebně, kde probíhala horečnatá příprava na nahrávání demo desky.

Při té příležitosti jsem nafotila nejen dostatek záběrů muzikantů samotných, ale také několik zajímavých detailů - takový jiný úhel pohledu.

Pro mě to byl výlet do jiného světa, a je mi ctí, že jsem se v podstatě stala členem kapely a jako fotograf je budu občas doprovázet na koncertech, ve studiu nebo zkušebně, a třeba i na dalším promo focení.
Výsledky samotného klaunského mecheche zase příště.

Poděkování skupině F.I.S.T.
http://bandzone.cz/fist

Víte, jak vypadá vazební cela zeshora?

Já po včerejší zkušenosti ano.
A že to byla zkušenost opravdu nezapomenutelná. Mně se obecně daří zajímavé věci zažívat buď v sukni, nebo na podpatcích. Tentokrát jsem v sukni lezla na třímetrovou zeď. Bez štaflí a bez žebříku.
Naštěstí i bez podpatků.
Nahoru to ještě šlo, ale dolů? To máte jako s kočkami, na strom vylezou samy, ale dolů jen s asistencí hasičů. Já měla na výběr. Buď přežít noc nad celou, nebo si nějak poradit. Bé je správně. Aneb když to šlo nahoru, musí to jít stejně i dolů.

...

Obecně mají lidé dojem, že policajti jsou hloupí. Já si myslím, že jsou šílení. Mám dost kamarádů policajtů na to, abych to mohla tvrdit. Samozřejmě výše popsaná situace vznikla díky jednomu z nich. Krom toho, že chodí v uniformě a šermuje, má taky kapelu. S ní jsem včera strávila celé odpoledne nejprve na zkoušce, následně ve sklepích a po procházce Prahou v doprovodu pěti klaunů také na soudě, kde jsem se dostala k oněm celám.

A výsledky? Na ty si počkejte.

Poslední kousek k polskému kostýmu

Tak jsem se dočkala.
Sice až po focení, ale nevadí.
Konečně mám poslední část polského kostýmu - botky. Trošku jiné než se u nás obvykle mezi třicítkovými Poláky nosí, zato více odpovídající dobovým pramenům.
Dragounské holínky.