Nakonec jsem se dobrala závěru, že modelka očividně fotit nechtěla, když nebyla ochotná to dělat zadarmo ani za peníze. Bohužel jsem si z tohoto konfliktu odnesla nějaké ty bodné rány, jež utrpěla má až příliš chlapská ješitnost. A taky poučení do budoucnosti.
Ovšem pár slov na mou obhajobu. Nejsem z těch, kteří mají možnost a prostředky trávit každý týden, ba i měsíc alespoň jeden den v ateliéru. S trochou štěstí jsem si zařídila světla, abych vyhověla přáním těch, kteří za mnou přijdou s tím, že skutečně mají zájem.
Nepotřebuji mít drahé vybavení, luxusní auto ani skvělý profi-ateliér. Stačí mi pár blesků a stará zaprášená půda, která se dá aspoň zčásti vyklidit.
Nepotřebuji mít po ruce vizážistku ani kadeřnici, protože zastávám názor, že každá žena je hezká sama o sobě, případně s trochou make-upu, jímž se dokáže každé ráno nalíčit sama.
Nepotřebuji fotit za peníze, i když jsem chudý student, protože to dělám ráda a sama to beru jako možnost zdokonalit se. Většině lidí se mi podaří to vysvětlit a oni jsou za to rádi.
Občas přijdou i s vlastními nápady a nečekají, že do nich budu od začátku do konce hučet, že mají dělat to a to, tvářit se tak a tak...
A když už mám prostor pro svou fantazii, dokážou se vžít do role a dokonale se přizpůsobit. Na nic si nehrát, tím spíš ne na profesionální modelky.
Někdy to sice bije do očí, ale jde tady o focení...
...ne třeba o hru na kytaru.
A i "slabostí" lze využít bez výčitek.
S obyčejnými lidmi se vždy pracuje mnohem lépe než s těmi, kteří mají potřebu se povyšovat a mluvit do práce lidem, se kterými ještě nespolupracovali.
Doufám, že zkušenost, kterou jsem rozhovorem s jedním takovým člověkem nabyla, bude jediná tohoto charakteru, se kterou se na své amatérské cestě fotografováním kdy setkám.
Žádné komentáře:
Okomentovat