Jenomže to je právě důvod, proč většina jejích fotek zůstane dlouho ležet v RAWu a nic se s nimi neděje. Prostě není tak nutné s nimi něco dělat, jako když někdo přijde s tím, že přítel má za týden narozeniny... Je to jenom o chuti něco nafotit.
Takže teď, když jsem po dlouhé době o víkendu o samotě, mám důvod uskutečnit několik idejí, které se mi v hlavě motaly už od začátku. Kdo by to taky kvůli těm modrým očím neudělal?
Až teď si uvědomuji, že odkládat tuhle "práci" byla chyba. Ale naštěstí jsem úplně nezapomněla.
Nechat ty fotky ležet ještě o něco déle, asi bych se jich ani nedotkla, protože člověk po čase sám vidí všechny chyby, které udělal, i když to nebylo nutné. Ani v provizorních podmínkách sklepního ateliéru, kam se obvykle za šerého světla chodí kreslit.
Občas díky tomu vznikají zajímavé fotografie, ale většinou si člověk říká, proč jen nemůže mít vlastní ateliér, nebo si ho jen občas půjčit.
I tenhle sen se mi možná brzy splní, jelikož k vlastnímu aťasu už mi chybí jen pár kroků a velká náruč lásky. A naděje, ta malá víla, která se mi skrývá za levým uchem.
A nebo taky ne. Kdoví?
Rozhodně mě čeká ještě velký kus cesty k tomu, abych mohla říci, že umím fotit portréty a akty.
A jedním ze způsobů, jak se tomuto cíli trochu přiblížit, je snad kurz, který mě zanedlouho čeká.
Vím, že v minulém příspěvku jsem narážela na to, že nepotřebuji být profesionál. Za tím si stojím. Ale focení je pro mě součástí života, bez které bych se neobešla. Však k čemu by mi bylo, kdybych se v něm neustále nesnažila zlepšovat?
Potom budu ty večery o samotě vítat více než teď, protože "iba trénink robí majstrov." A příležitostí k tréninku se vždy najde dost, když se chce.
A na závěr jedna malá otázka.
Líbí se vám to?
Do you like it?
Aimez-vous ca?
Žádné komentáře:
Okomentovat