Ne že by mi mé nynější bydliště nějak přirostlo k srdci. A o večerní procházky z Pohořelce na Národní stejně nepřijdu. Takže jedině dobře.
Podzim je čas změn.
Přiznávám, že trochu neprávem jsem odsoudila tohle celkem poetické místo. Když je člověk ochotný nachodit tak deset dvanáct kilometrů, objeví věci, které by nečekal.
Jenomže noční procházky parkem nejsou to, po čem by mé srdce toužilo.
Takže mi můj drahý slíbil, že se začne poohlížet po bydlení dál než na druhém konci Prahy. A já budu moci s klidným svědomím říci: Už nejsem pražák. Ale vím, jaké to je.
A nestěžuju si. :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat