Přiznám se, že je mi trochu líto, že už se nedívám na svět těma bezstarostnýma dětskýma očima jako dřív a dělá mi problém fotit roztomilé a veselé maličkosti, i když mě pár dní strávených v Krakově přesvědčilo, že není vše úplně ztraceno.
Jenomže výjimka potvrzuje pravidlo...
Možná je to tím, jak se změnil svět kolem mě, ale hlavně tím, jak jsem se změnila já. Je ve mně víc temných myšlenek, které sice podněcují fantazii k tvoření, ale v úplně jiném směru.
Chystám pár sérií fotografií, které nejsou vůbec veselé, ale je v nich část mě. A mých přízraků.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat