Po-víkendové pocity

Pořád se uklidňuju představou, že to, že jsem strávila tři dny intenzivní přípravou maturitních otázek, se mi jednou vrátí. Už proto, že jsem se kvůli tomu vykašlala na všechny ostatní úkoly, ač zkoušení přijde až za pár dní.
Jo, taky to je jediný rozumný argument, proč jsem si sice pozorně přečetla nový občanský zákoník, ale nebyla jsem s to sepsat nájemní smlouvu, jak to po mně chtěli praktikanti právníci. Oni si totiž neuvědomují, že nemáme na práci jen je, a už vůbec ne to, že ve třídě, kde chce studovat práva jeden člověk možná, jsou právě oni na posledním místě.
Takže jsem se učila dějepis. Prvních deset otázek. Mám toho dost, protože ty tři dny jsem mohla odpočívat. Dívat se na to, jak nám za domem napustili venkovní bazén... A nejít do školy s kruhy pod očima a pocitem, že teď už z hlavy nevymlátím nic než historické události.
Pozitivní je, že teď konečně vím, proč bych neměla učení nechávat až na svaťák.