Přestože říkám, že bych na minulost nejraději zapomněla, mé neustálé vzpomínání to popírá.
A tohle je jeden z důvodů, proč se ho stále nechci vzdát.
Růže stará téměř pět let. Tehdy jsem odcházela ze základní školy a spolužák mi ji daroval se slzami v očích. Pokaždé, když ho potkám, ať už se za tu dobu změnil jakkoli, vzpomenu si na toho malého chlapce, klečícího u mě na kolenou se skelnýma očima...
Ale ta vzpomínka se mi začíná pomalu rozpadat a já ji nechci ztratit... jako všechno, na čem mi v životě záleží.
vím, ta fotka není nic extra... xD
OdpovědětVymazatTakže ty jsi odcházela ze ZŠ a ten spolužák si před tebou klekl se skelnýma očima a daroval ti tu růži, plnej lásky, jo? :-) To je pěkné.
OdpovědětVymazatalespoň tak si na to vzpomínám =) nejsem si jistá, co přesně ho k tomu vedlo, ale snad to ani nechci vědět. jsem ráda za to, jak si to pamatuju, i když to vypadá víc jako pohádka.
OdpovědětVymazat