Mé pocity z toho však můžu přirovnávat k výroku básníka, kterého obdivuji: "Jsou týdny, kdy nestvořím řádku, a cítím se být pyšným básníkem. Jsou dny, kdy popíši archy, a to toužím být člověkem..." (Tomáš Žitník)
Chtěla jsem napsat, že i málo fotím, ale pak jsem se podívala na kartu ve foťáku a došlo mi, že to není tak úplně pravda.
Jedna z mála slunečných chvilek při nekonečném čekání na léto.
U toho bych dokázala strávit hodiny a kreslit, ale nakonec mám jen pár fotek a pocit, že všechno pomíjí, stějně jako tahle zimní krása.
Doufám, že začneš publikovat víc, určitě je co (filmy, knížky, hudba). :-) Zajímavé fotky.
OdpovědětVymazatcož o to, ono by bylo co publikovat, kdybych nebyla tak líná =) ale pokusím se sebou něco udělat a snad nezůstane jen u tohoto rozhodnutí.
OdpovědětVymazatděkuji =)