Výstava, knihy a Jan Matěj Rak

Užívám si jednu z výsad studentů-jarní prázdniny.
A užívám si ji aktivně.
To znamená, že když už mám chvilku času na odpočinek, skončím s knihou v ruce.

Abych to však vzala popořádku, nejprve výstava. Samozřejmě jsem využila příležitosti a alespoň na pár dní zavítala do Chocně. A protože zámecké knihkupectví tentokrát neskýtalo takovou podívanou, abych v něm strávila celé dopoledne, zašla jsem raději do Orlického muzea (jehož vchod je sotva pár metrů vedle), zhlédnout výstavu obrazů dalšího nepříliš známého umělce (jak už mám ve zvyku). Ve městě mě už předtím zaujal plakát, takže nebylo nad čím váhat.
Dokázala bych tam strávit celé hodiny a přemýšlet o umění. Ráda se dívám do duše autora, ať už jde o malbu, kresbu, nebo báseň. Zvláště ta abstraktnější díla mi poskytla velice zajímavý pohled.

Hromada přečtených knížek, které musím vrátit do knihovny poukazuje na to, že se v tomhto ohledu neflákám. (A druhá těch, které jsem si za poslední rok koupila a ani neotevřela, zase na to, že čtu hlavně knížky, které je potřeba přečíst.) Přesto byly poslední dny výjimečné. Už uvědomění, že bez internetu mám najednou tolik času... Ano, bez internetu jsem byla schopná za pár dní přečíst dvě knížky a začít s další. A právě ta stojí za zmínku. Půjčila jsem si totiž Gejšu. A k tomu jsem se podívala na film, abych mohla srovnávat.
Je to zase trochu změna, po povinné četbě (Bible), klasice (Romeo a Julie), poezii (J.H.Krchovský) i fantastickém románu o upírech (Jenny Nowak). Přiznávám, že příjemná změna. A přestože jsem se zatím "prokousala" teprve prvními kapitolami, dovoluji si tuto knihu zařadit mezi ty nejlepší, které jsem dosud četla.

Ve čtvrtek jsem přes všechno mé vymlouvání nakonec souhlasila, že znovu navštívím Národní dům, tentokrát na koncertě kytaristy Jana Matěje Raka.
Protože sama hraju na kytaru skladby jeho otce, byla jsem zvědavá, co nám tento mladý hudebník předvede.
S úsměvem a vtipnými komentáři zahrál před nepočetným publikem nejen své vlastní výplody, ale také "profláklé" písně Jaroslava Ježka, ovšem v původních verzích.
A stejně jako jemu, ani mně nezmizel za celý večer úsměv ze rtů. Nejen že jsem nelitovala, dokonce jsem byla nadšená, že jsem tento kulturní večer absolvovala, a ani mi tolik nevadilo, že bych ho raději absolvovala ve společnosti někoho jiného...

Byl by to býval román, kdyby nezůstalo jen u těchto útržků. Doufám, že se mi podařilo vybrat události hodné zaznamenání. =)