V misce čaje

Já vím, já vím...
Zase moje "hloupá" poezie. Ale jsem ráda, že mám konečně insiparci. A skvělou náladu.
Jak také jinak, po večeru stráveném v čajovně v nejlepší společnosti, jakou si může člověk přát. Sice jsme nebyli příliš vděčnými zákazníky s jednou konvičkou výborného japonského čaje Genmaicha za celých pět hodin, ale o to víc jsme napovídali a nasmáli se.
A já přišla domů s úsměvem na rtech a pocitem, že musím napsat alespoň pár veršů...

V temné noci pod hvězdami
světla měst se odráží.
Vidíš ten most napříč řeky?
Liduprázné nádraží?

Vítr sčesal plavé vlasy,
smích unáší do dáli.
Vyprávěl jsi u genmaichi.
Tak dlouho jsme čekali...

Nezapomenout ten večer
v misce čaje chladnoucí,
nevracet se k minulosti,
prožívat dny budoucí.

***

Kéž by v tom bylo vše...