Exponencialismus

Pravděpodobně o něm nikdo z vás ještě neslyšel, ale právě proto přicházím s tímhle příspěvkem.

Jednoho dne se mladík ze severních Čech probudil s nápadem, že by to chtělo trochu oživit literaturu 21. století, a proto se rozhodl, že tento úkol vezme na svá bedra.
Ale jak? Co v dnešní době může lidi zaujmout natolik, aby to považovali za nový umělecký směr? Musí to šokovat! Pobuřovat! Musí to mít spád...
Toho dne se zrodil exponencialismus, neustále se umocňující jako ona matematická funkce. Směr představující básně hnané do samé absurdity. Situace odehrávající se na místech, kde by si je málokdo dokázal představit. Náměty, které i nyní považuje společnost za nepřijatelné...
A věřte, že onen mladík tím skutečně někoho oslovil. Jako první se k němu přidala slečna, jež nikdy neměla k podobným pochybným věcem daleko a vždy ji hnala ta trocha bláznovství, jíž má v sobě. I ona se svým osobitým způsobem pokusila o báseň, která by splňovala většinu předpokladů nového směru.

Z neonů výloh mlčí
hudba sobotní noci
uzavřená v klubech
svíjejících se těl.

Mdlý měsíc s tváří sivou
zazpívá vlkodlakům
přivolám tě k sobě
kam jinam bys byl šel?

Za pas ukryji dýku
a vydáme se na lov
do zšeřelých ulic
budou se nás bát.

Křičet jak v nočních můrách
s tváří potrhanou
smí děvka která chtěla
by blažeností řvát.

A já si myji ruce
v její zkažené krvi
z tvých drápů které hladí
když v člověka se měníš.

Srdce už víc netluče
ty pro hostinu jinou
v níž nalezl bys klid
vyrazit znovu musíš.

Budu tě následovat
už pro tu rozkoš smrti
pro sladkost krve na rtech
a život mizející

na nitce ostré dýky
tesácích vlkodlaka
dnes zaséváme vítr
dnes bouři sklízející.

Jdi a přines mi jej
když potácí se s lahví
mladou tvář zohavil sám
chci vidět její bledost

a kochat se tvou prací
zvířecky drsně krásnou
tak utiš můj hlad přeci
víš, budu mít radost

z další krůpěje rudé.

Tak bij se pro mne s nimi!

...bezbrannými...


Abych to déle nerozváděla, objevují se další a další, kteří si rádi počtou v morbidnostech, ke kterým má i tato báseň poměrně daleko, a dokonce takoví, kteří se rozhodli něco podobného napsat. Tím se pomalu začíná plnit sen mladíka, který chtěl ukázat, že se nedržíme zuby nehty zavedených možností, ale vítáme nové ideje s (napůl?) otevřenou náručí.

Abych vás nepřipravila o to podstatné, dávám možnost těm, kdo mají Facebook kouknout na http://www.facebook.com/?ref=home#!/group.php?gid=123441264355489&ref=ts, a těm, kteří ho nemají, alespoň sem http://liter.cz/Autori/4746-dila.aspx.