"No, to bys mohl."
"Ale asi budeš dost naštvaná, když k tomu nemáš stativ. Tak ho, prosím, nerozmlať."
Asi tak začalo čtvrteční ráno a já si říkala, že to bude vážně něco. Jenomže jakmile jsem dorazila do Teplické botanické, jako bych na celý ten odrazující úvod zapomněla.
Vzala jsem to pěkně od vchodu a zkusila, co dokážu s objektivem, se kterým jsem ještě v životě nefotila. Prvních pár fotek by se dalo jednoduše smazat jako nezdařilé pokusy, ale to bylo skutečně jen pár fotek.
Jakmile jsem narazila na květ ibišku, řekla jsem si, že tohle mě bude bavit.
A skutečně, všichni spolužáci znuděně posedávali na lavičkách, potloukali se mezi záhonky a já pobíhala od jednoho květu k druhému a strkala foťák na pár milimetrů od všemožných tyčinek a pestíků.
Mé pozornosti se nevyhnuli ani hmyzáci. Respektive pár exemplářů, kterým se zalíbilo na chvilku posečkat na květech, abych je dokázala zaostřit. A to vůbec není legrace.
Uvědomte si, že ostření s makroobjektivem probíhá tak, že si najdete vhodný cíl, a potom už jen lehce hýbáte fotoaparátem, abyste při každém milimetrovém posunu zaostřili na něco jiného. A uvědomte si, že jsem zdědila téměř parkinsonovsky rozklepané ruce. Ale podařilo se mi s nimi udělat docela slušné obrázky...
Mravenci jsou mrštné mršky, to mi nikdo nevymluví.
Když makovičky zrály, vylezli hašiši a vesele se smáli... Ty asociace. Já se jich asi nikdy nezbavím. Jinak úryvek z písně z filmu A bude hůř. A fotka květu máku.
Do skleníků se mi podařilo jen na chvilku nakouknout, jelikož jsme záhy museli vyrazit zpátky domů a já strávila dost času pobíháním po venkovní zahradě, tudíž mi nezbylo, než trochu pospíšit.
Párkrát mě napadlo, jestli bude vůbec možné poznat, co jsem fotila. Ale na tom přeci u makra vůbec nezáleží.
Exkurzi do teplické botanické zahrady i mou první zkušenost s makroobjektivem bych označila za úspěšné. A rozhodně s focením květů, mravenců a všeho možného i nemožného jen tak nepřestanu.
Žádné komentáře:
Okomentovat