Otevřela jsem Příběh umění a hned na prvních stránkách jsem narazila na zvláštní věc.
Když jsem před dvěma lety dostala na semináři úkol vybrat dílo, které mně osobně přijde krásné, přestože si myslím, že to není objektivně krásné, vybrala jsem si Dürera. Rytíř, smrt a ďábel. Za objektivně krásné jsem vybrala Boticcelliho Zrození Venuše. Ale to je vedlejší.
Koukám na Gombricha, a ten podobně porovnává Dürerovu kresbu s krásným Rubensovým synkem. Zajímavé, opravdu zajímavé. Tehdy jsem o té knize neměla ani tušení.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat