Taky bych chtěla na plátna čmárat fleky, lít barvu, a stát se světoznámou umělkyní informelní tvorby.
Jsou věci, které by se neměly považovat za umění. Vlastně je to většina děl 20. století. Směry, které nepřežily jedno či dvě desetiletí by vůbec neměly být brány jako něco hodného školních osnov. Jak k tomu potom přijde taková renesance, baroko?
Obzvlášť, když se samy vymezují jako antiumění nebo něco podobného. Já bych to prostě škrtla. Není to umění, tak to do dějin umění nepatří. No, dobře, s tím už tak úplně nesouhlasím, protože dějiny formují i negativní názory a neexistence důkazů. Ale proč se mám zahlcovat dadaismem, informelem, akční malbou nebo abstrakcí? Nevím, mám z toho akorát bordel v hlavě před tím, než odjedu pryč, abych se vrátila až na zkoušku. Není nad opravdové living history, kam člověk nemůže vzít ani papír potištěný textem z inkoustovky. Hehe. Maturita bude vtipná. :)
A to jsem se ještě nedostala k tomu, čemu se říká "současné umění". Ještěže to zachraňuje můj oblíbený hyperrealismus.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat