Baux de Provence

Les Baux de Provence je spíše malebná vesnička než město. Kdysi bylo známé svými trubadúry, později ho obsadili protestanti, kvůli kterým bylo na rozkaz francouzského krále zbořeno.
Dnes jsou z něj "oživlé ruiny".
Les Baux dalo jméno rudě hliníku, která se zde hojně nacházela. Nyní se těží už jen na jednom místě.

Zatím nevyužité zbořeniny čekají na rekonstrukci.



Obchůdky a ateliéry obsadily většinu domků Baux de Provence.




Platan a kříž -dokonalý pár- před kostelem.



Pohled z hradeb na domky v údolí.



Nové, ale prosté malby v kostelíku perfektně doplňovaly atmosféru místních uliček.




Jeden z obchodů jen s bílým prádlem. Kromě toho, že bílá je jednou z mých oblíbených barev, což mne k tomuto krámku velmi přitahovalo, bylo zajímavé, že za pultem stál černoch. Je to jen taková perlička, ale mne zaujala natolik, že se o to musím podělit.



Část hradu les Baux, který dominuje z jedné strany skály, na níž městečko leží.



V uličkách voní levandule a byliny Provence. Téměř každý obchod připomíná pohledy s reprodukcemi van Goghových obrazů slavného malíře.
Zájemce o koupi oznámí milým prodavačům cvrkání cikád, dalšího symbolu jižní Francie.
Pod městem se pěstují olivovníky na výrobu oleje, který je v místním obchodě také k dostání. Já se však musím pochlubit, že jsem shodou náhod dostala jednoho rána darem několik semen olivovníku, takže mě čeká další zahradnický experiment. =)
Podobně jako předchozí den Avignon, udělalo na mě Baux de Provence tohoto dne asi největší dojem.

I kdybych prošla stovky měst,
žádné z nich nesvede z věčných cest
mou duši více než toulavou,
jež touží po hvězdách nad hlavou.

Napsáno s těžkým srdcem "za branou" les Baux, opuštěného bez jediného pohledu zpět.