Konečně víkend na chatě, a i když pršelo, užila jsem si ho. Opomenula bych třináct hodin spánku, které jsem po tomto měsíci vážně potřebovala, a přešla k tomu, co se dělo v sobotu.
Pršelo. Ale my nejsme z cukru, takže jsme s dědou vyrazili na obchůzku. Zmatení srnci před námi utíkali ze vzdálenosti deseti metrů a vypadali dost vyděšeně.
Májovky ještě nedozrály (a to už je konec máje), přesto jsem musela ochutnat...jak já miluju třešně! Ať už je léto a třešně na zahradě...a borůvky...no nic, musím si počkat.
I houby už ukázaly první klobouky a mojí premiérou byl pravý hřib, který vzbudil závist v širém okolí.
Odpoledne se trochu vyjasnilo a já vyšla znovu ven (a ne jednou).
A když člověk vidí to stádo pasoucích se krav, vzpomene si na obrázky ve starých zpěvnících, které tak touží mít u sebe (a nemůže, protože mu v tom samozřejmě někteří lidé urputně brání :-( ).
Kytara, písně o kovbojích...sladké dětství.
Žádné komentáře:
Okomentovat