Saint Tropez

Tak jsi se, Méďo, přeci jen dočkal. Stálo mě to sice hodně přemáhání, ale mohu říci, že ty vzpomínky jsou docela pozitivní a těší mne.

Třetí den započal cestou do Saint Tropez.

Francouzská riviéra byla až do devatenáctého století pro cizince neznámou oblastí. Od doby, kdy si zde začali stavět zimní sídla angličtí aristokraté, je oblíbeným místem všech zbohatlíků, v posledních letech především Rusů.

Ve městě, které bylo až do šedesátých let, kdy se sem přistěhovala Brigitte Bardot a s ní "zlatá generace", pouhou rybářskou osadou, jsem strávila necelé dvě hodiny.

První setkání s mořem.



Další platany, které by snad mohly tomuto místu dát pojmenování park. No, nevím.



Komediemi Četník ze St. Tropez ze sedmdesátých let proslavená četnická stanice, nedávno opravená, prý obvykle zklame všechny turisty. Já jsem od ní zas tak moc nečekala.



Snad proto, že všichni chodí po hlavní třídě podél pobřeží, výjimečně pustá ulice s butiky a obchody, jedna z největších v St. Tropez.



Nad domky se tyčí věž známého červeného kostela se žlutou, ne zlatou, střechou.



Z Citadely jsem toho víc neviděla, pouze jsme ji obešli, ale byl od ní pěkný výhled na...



...hřbitov. Asi se ze mě pomalu stává gothic. Ale mně se to prostě líbí, a když už nemám důvod u nás na žádný chodit...



Hradby kolem Citadely.



Francouzská riviéra. Moře...




Slavný kostel, který zlatě září do dálky. Z trochu jiné perspektivy.



K nevelké tržnici mě přitáhla vůně čerstvých ryb. Něco jako vyplnění představ o životě na riviéře...chtěla bych tam strávit delší čas, ráno vždy projít město, nakoupit čerstvé ryby, zeleninu...a v klidu dělat něco, co by mě bavilo. Třeba malovat a jako mnoho jiných mít galerii. Nebo jen tu galerii s obrazy někoho jiného :-).





Další zapadlé místo, galerie a olivovník.
Nevím, jestli jsem se už zmínila, že jsem jednoho rána u snídaně dostala balíček se semeny tohoto stromu. A taky jsem se před třemi týdny doma dala do pěstování. Ze čtyř mi vyklíčilo jedno, ale hodlám o něj pečovat tak, aby přežilo. Protože je to jediná rostlina, o kterou jsem schopná se starat (asi proto, že žádná jiná mi "netrůní" vprostřed stolu).



Skoro jako můj sen o Marseille. Prý mám být ráda, že jsem se tam nepodívala, byla bych bývala zklamaná.




Kotva. Nevím, co na nich vidím, ale nějak k nim tíhnu. Za touto je vidět protilehlé pobřeží.



Kdo by neznal přístav v St. Tropez, je poměrně rozlehlý, vhodný ke krátké odpolední procházce, kdyby sem někdo zavítal a měl čas.



K přístavu na moři patří taky vhodné oblečení, a že už nejde jen o pruhovaná trika, jsem se mohla přesvědčit na první pohled. Přesto barvy zůstávají stejné, "námořnická" modrá, bílá, šedá...



Bonbony u piráta, jen jsem tam nahlédla, ale kamarádi říkali, že to nestálo za to. Možná měli jen smůlu, že si vybrali špatně, protože já si i přes vysokou cenu na čokoládě z nedalekého obchůdku pochutnala. Člověk by nevěřil, kolik čokolády se dá vtěsnat do místnosti velké jen několik metrů čtverečních. A jak je potom těžké se rozhodnout, co ochutnat.



Jediná z místních lodí a jachet, na které bych plula, kdybych měla příležitost.