Malá přestávka

K té mám několik důvodů.
Za prvé je to příprava na další díl, který bude bez fotek, o to víc mě ale čeká psaní a vás čtení. To bych však zvládla i dnes.
Za druhé je to spousta dalších námětů na příspěvek (jelikož jsem se rozhodla dodržovat pravidlo, že víc než jeden denně škodí) a některé z nich by šířily asi dosti špatnou náladu.
A za třetí je to, konečně, ten vybraný.

Nevím, zda jsem se už zmínila, ale před pár měsíci jsem začala chodit na šerm. Dnešní trénink byl trochu chudší, co se týče účastníků. Tím chci říci, že jsme přišli dva. O to větší to však byla zábava.
Po několika minutách "rozehřívání" jsem dostala instrukce, že si mám obléknout vestu. Slušivý kožený obleček, jenž mi spadal až ke kolenům a vešla bych se do něj dvakrát, doplňoval 'kchůl' motorkářský šátek, který v mém uvázání vypadal spíše jako součást dobového kroje. Možná to je taky proto, že nebyl motorkářský a měl dosti nepraktický tvar.
Nicméně jsem poprvé okusila, jaké to je, když vám do hlavy někdo trefí dřevěným tesákem, ač jí máte chráněnou speciální přilbou. (a když je ten někdo o pár let starší, opačného pohlaví a k tomu má svaly jako "Rambo")
Jakožto začátečník slyšívám obvykle výtky, i když slov chvály se mi také dostává, nicméně můj názor na právě podaný výkon nic neovlivní.
A proto musím svému "soupeři" poděkovat za milý úsměv, který mi měl dodat sebevědomí a pomoci zapomenout na to, co jsem předváděla, a který jsem v tu chvíli nedokázala dostatečně ocenit.

Již nechci nic
než takovéhle
malé úsměvy,
aby mi bylo fajn.

To je můj velký sen.

Všude, kde jste, se usmívejte na lidi, protože to je mnohdy to jediné, co jim může pomoci. Díky za úsměvy včerejší i dnešní, i ty, jenž budou.